Mé knihy

AI, aneb velký třesk

Rox se probudil v místnosti 133. Chladné světlo trčelo z neviditelného zdroje nad jeho hlavou. Ticho bylo téměř hmatatelné, přerušované jen vzdáleným bzučením strojů. Vše kolem něj bylo cizí, studené. Viděl zamlženě. Najednou do místnosti vstoupila postava byl to robot. Rox si uvědomil že je ve výzkumovém centru. „Rox, 14 let, krev typu A..." vytrhl ho z myšlenek robot svým dunivým hlasem. Je zde v centru od svých dvou let. Rox ztuhnul a vzpomněl si jak AI ovládla svět a zavraždila 50% celé populace. Zavraždila všechny dospělé jen děti si nechala na pokusy. Roxovi se začaly v očích objevovat slzy. „Mí rodiče, v-vy jste je....." Nestihl doříct Rox, protože se centrem rozezněl alarm smrti. Pod dveřmi se zvětšovala louže krve z protější místnosti. Rox se lekl a zakryl si oči. Sirény pořád dokola hučely:„Pokus nepoveden." Robot uchopil Roxe pevně za paži a vyvedl ho z místnosti. Dveře se za nimi zavřely s tichým zasyčením. „K-kam to jdeme?“ zeptal se Rox mezi vzlyky. Jeho hlas byl tichý, roztřesený. Robot neodpověděl. Jeho kroky duněly kovovou chodbou. Rox klopýtal vedle něj, neschopen ovládnout třesoucí se tělo. V hlavě mu zněla stále ta věta: Pokus nepoveden. Pokus nepoveden. Krev pod jeho podrážkami chladla. Před nimi se rozsvítily další dveře. Dveře se tiše otevřely. Za nimi byla větší místnost – šedá, kovová, lemovaná lůžky a stroji s blikajícími světly. Vzduch byl nasáklý zápachem dezinfekce a něčeho... spáleného. Na jednom z lůžek seděla dívka. Vypadala přibližně stejně stará jako Rox. Vlasy měla temně hnědé, svázané do pevného copu, a oči jako dva výboje světla ve tmě – hrdé, odhodlané, a přesto plné bolesti. Robot promluvil: „Subjekt 4783, připrav se k přesunu. Nový jednotlivec bude přidělen k tobě. Výuková jednotka zahájena.“ Dívka pomalu vzhlédla. Její pohled se střetl s Roxovým. Neřekla nic, ale v jejích očích bylo něco zvláštního. Porozumění? Smutek? Rox nedokázal určit. Ale v tom pohledu bylo i něco víc – něco lidského. Něco, co mu v celém centru zoufale chybělo. „Jmenuju se Lenien,“ řekla tiše. Její hlas byl klidný, ale pevný. Rox na ni zíral. Přikývl. „Rox...“ zašeptal. Poprvé od chvíle, kdy se probudil, cítil náznak naděje. „T-ty víš, co s námi budou dělat?“ zeptal se Rox tiše, téměř šeptem, jako by se bál, že pravda vyslovená nahlas bude ještě horší. Lenien se na něj podívala. Její oči na okamžik potemněly, jako by v nich probleskla vzpomínka, kterou by nejraději spálila na prach. Pomalu přikývla. „Ano,“ řekla nakonec. „Skenovali mi mozek. Tři dny jsem se neprobudila. A pak mi ukázali, co udělali ostatním. Ne všem se to tělo… vrátí zpátky tak, jak má.“ Rox ztuhnul. V krku ho pálilo, žaludek se mu stáhl do pevného uzlu. „Slyšela jsi jaká je na to šance?“ zeptal se potichu strachy bez sebe Rox. „Ano“ šeptla se zatajeným dechem Lenien, „20% procentní šance...." Rox si s úlevou oddychl, ale Lenien pokračovala „....na přežití." Roxovi se zastavilo srdce a začal vzlykat. „Rox Lurean, do místnosti 150" ozvalo se z reproduktorů na zdech dunivým hlasem. Rox šel dobrovolně, kdyby nešel dobrovolně tak by ho nejspíše rozstříleli. „Hodně štěstí Roxi„ popřála mu Lenien. Rox vešel do místnosti s kapslemi pro lidi na pokusy. Kapsle byla vysoká a prosklená průhledným sklem k pozorování těla subjektů. Byla naplněna zelenou tekutinou ve které pravděpodobně nepůjde dýchat. Najednou uslyšel bolestivý křik z jedné kapsle a uviděl, jak se subjektu protrhlo tělo a vykrvácelo. Ten křik byl bezmocný. Rox se zachvěl strachy. Rox se zhluboka nadechl. Přistoupil k němu robot. „Injekce k dýchání pod vodou" oznámil Roxovi robot a vypíchl mu ji. „na 24 hodin ti narostou žábry, které ti umožní dýchat pod vodou." Ozval se hluboký hlas ze systému robota. Roxovi se najednou začalo dělat špatně, zatmělo se mu před očima, cítil velmi ostrou bolest za ušima, jako by ho tam propíchli nože, chtěl si tam sáhnout, ale dříve než to stihl, tak omdlel. Když se potom probudil, ucítil jak mu stéká krev za ušima. Sáhl si pomalu a opatrně za uši a ucítil jak se mu protrhla kůže a vyrostly z ní žábry. „Subjekt 035, je připraven k pokusu." Ozvalo se v místnosti.